Školička Motýlek

Komunitní škola

 

Pojem komunitní školy v zákoně není zakotven a nikde není přesně vymezen. My chápeme komunitní školu jako instituci, která za pomoci a účasti místní komunity provozuje vzdělávání, tj. jako školu, která do procesu vzdělávání zapojuje místní občany, čímž obohacuje výuku dětí a dospělých a v důsledku toho i celou komunitu.

 

Jedná se zájmové sdružení rodičů, kteří si přejí své děti vzdělávat doma s podporou tohoto sdružení. Vzdělávat doma znamená, že dítě ve věku povinné školní docházky je přihlášeno do registrované základní školy na individuální vzdělávání a do této školy jde jen 2x ročně na přezkoušení. Jinak ji nenavštěvuje. Plnou zodpovědnost za jeho vzdělání nesou rodiče. Registrovaná škola provádí hodnocení získaných dovedností a znalostí.

Komunitní škola je neoficiální sdružení rodičů a nadšenců svobodného vzdělávání, kteří chtějí děti učit jinak.

Jak jinak?

- ve věkově smíšené skupině

- bez frontální výuky

- projektové učení - na určité období je vyhlášen projekt a veškeré snažení všech směřuje k jeho individuálnímu vypracování. Během tohoto se děti nenásilnou formou učí to, co je v dané oblasti nejvíce zajímá a vypracovávají způsobem, který je jim nejbližší. Na projektu se pracuje ve škole společně a také doma samostatně.

- učí se co nejvíce v přirozeném prostředí, které má k daným tématům nejblíže - v lese, u vody, v továrně, v ateliéru, na různých pracovištích.

- čas trávený ve "třídě" se eliminuje

- je kladen veliký důraz na komunitu dětí a jejich průvodců a rodičů, na jejich vztahy a vzájemnou spolupráci

- místo hodnocení přichází zpětná reakce a především autoreakce. Nesoudíme, nehodnotíme, nesrovnáváme

- dítě je přihlášeno u registrované školy (tou komunitní škola není) na domácí vzdělávání a konečnou zodpovědnost za toto vzdělávání nese rodič, nikoli škola. Rodiče 2x ročně navštíví školu, kde své dítě zapsali a absolvují prozkoušení.

A proč?

Věříme a denně ve školce vidíme, že u předškoláčků je obrovská touha po přirozeném učení, což se projevuje nikdy nekončícím proudem jejich otázek: "a proč?", "a jak?", "a kde?" :-) a "já si chci zkusit!". Je to tam, ale klasická škola většinou omezí učení na biflování se na písemky a zkoušení, kdy se dítě většinou naučí se rychle naučit a rychle zapomenout znalosti, které nebývají spojeny s prožitkem a zážitkem.

Raději pomaleji a prožít, osahat si, pohrát si s tím, než rychle bez pochopení souvislostí z učebnice. Jde především o to, podporovat dítě především v tom, co jej baví nejvíce. Nezprotivit dítěti učení. Proto také komunitní vzdělávání většinou nepokrývá celý pracovní týden, je kladen veliký důraz na volný čas dítěte. Na to, aby se mohlo dostatečně věnovat svým koníčkům, ať je to sport, stavění z lega, encyklopedie o žábách, cokoli.

Čtení, psaní a počítání se dětí naučí jen tak mimochodem a především díky správně připraveným situacím, kdy sami budou chtít si něco přečíst (třeba nápis na obchodě či na tajemné krabici s novým předmětem), něco napsat (do lodního deníku na výletě) či si spočítat žetonky ve hře. Napřed je třeba pochopit smysl učení, zbytek přichází sám :-)