Školička Motýlek

Gabriela Přidalová

Jako každé dítě, jsem i já měla různé představy o tom, co budu v dospělosti dělat. Asi každá z nás snila o tom být princeznou, modelkou či herečkou. Tyto sny se však s přibývajícím věkem rozplynou a zjistíme, že je třeba přemýšlet racionálně a vybrat si naše budoucí povolání s větší pečlivostí a uvážením. Nikdy jsem nebyla typ člověka, který si jde od dětství za svým snem. Ani ve třetím ročníku na gymnáziu jsem pořádně nevěděla, co chci v budoucnu dělat. Možná to bylo také tím, že se ve školách až tak moc nesnažili rozvíjet v dítěti jeho talent, ale šlo pouze o to, splnit plány výuky.

V maturitním ročníku však muselo padnout osudové rozhodnutí a já zkusila přijímačky na práva. Jako záchrannou vestu jsem měla studium francouzštiny na filozofické fakultě Ostravské univerzity. Na práva se dostalo jen minimum přihlášených, tak jsem sáhla po záchranné vestě a francouzský jazyk vystudovala. Během studia jsem měla samozřejmě různé brigády „na přilepšenou“. Získala jsem různé kontakty a časem se ke mně dostala nabídka vyučovat anglický jazyk v soukromé mateřské škole. S angličtinou jsem se vlastně poprvé seznámila v 5. třídě na základní škole a studovala ji jak na gymnáziu, tak po celou dobu studia na vysoké škole. Nejdřív jsem nabídku zvažovala, říkala si, zda je vhodné učit děti anglicky, když vlastně ještě neumí pořádně mateřský jazyk. Nedovedla jsem si představit výuku dětí, které sotva mluví, neumí psát a číst. Vše se budou muset učit pouze podle obrázků, písniček, apod. Nakonec jsem nabídku přijala a s potěšením zjistila, že je vlastně tento způsob výuky lepší, protože se děti učí přirozeně, stejně jako svůj mateřský jazyk.

Po roce výuky ve školce, jsem začala vyučovat kroužek angličtiny ve škole. Zjistila jsem, že pokud nemají děti angličtinu jako povinnost (jako my před léty), tak je to baví a výukou formou hry a neustálým opakováním si dokáží mnohem více zapamatovat. V této škole jsem také měla možnost vyzkoušet si roli učitele angličtiny v běžné výuce. Jedno pololetí jsem učila první stupeň. Vzhledem k tomu, že se jednalo o malou školu se spojenými ročníky, byla to velmi zajímavá a přínosná zkušenost. V té době už jsem dávno věděla, že tahle práce má smysl, a že bych chtěla, aby děti angličtina od malička bavila a neměli ji, jako mnozí kolem nás, jako utrpení.

Protože jsou cizí jazyky nedílnou součásti jak pracovního tak soukromého života, dostali jsme nápad založit jazykovou školu Učíme jazyky s.r.o. Původně pro nás byli cílovou skupinou spíše dospělí, ale postupem času jsme zjistili, že rodiče mají zájem na vzdělávání svých děti a výuka ve škole jim nestačí. Můj názor na školství a nastavený vzdělávací systém se změnil před dvěma lety, kdy se mi narodil syn a začala jsem přemýšlet nad tím, co pro něj bude nejlepší. Zjišťuji samozřejmě neustále, jaké jsou možnosti výuky ve školách a školkách. Když jsem se doslechla o školičce Motýlek a založení komunitní školy byla jsem nadšená a zajásala hurá, konečně chce někdo dělat věci lépe. Jsem ráda, že se mi naskytla možnost být součástí tohoto projektu a podílet se na rozvíjení osobností Vašich dětí.