Školička Motýlek

Podstata svobodného vzdělávání

Proč jednoduše dítě neumístit do školy registrované v rejstříku škol?

Podstatou svobodného vzdělávání je skutečnost, že děti nasávají instinktivně informace kolem sebe podle svých preferencí velmi rychle a přirozeně, a že nucené učení spojené se stálým hodnocením a porovnávání, vede akorát ke ztrátě chuti k přirozenému učení.

Klasická škola má velice široký záběr předmětů, kterým dítě vzdělává. Osnovy jsou natolik rychlé a neúprosné, že nebývá možnost strávit u látky více času a jít do hloubky.

Zároveň, aby každé dítě dosáhlo co nejlepšího prospěchu, chce po něm okolí často to, aby se zlepšovalo v tom, v čem pokulhává, místo aby se věnovalo tomu, co ho baví. Během prvních několika let ztrácí děti vesměs svůj primární zájem právě proto, že nemají dost prostoru se mu věnovat. Patnáctiletí opouští základní školy a naprosto netuší, co chtějí v životě dělat. To je až příliš častá realita.

Já, díky studiu i praxi v behaviorismu vím, že veškeré učení dítěte by mělo probíhat skrze jeho preference. Radostně a bez frustrace. Dítě se věnuje především tomu, co je mu blízké a zbytek vědění na to postupně přirozeně nabaluje.

Zahraniční výzkumy ukazují, že do cca 5. třídy základní školy jsou často ve srovnávacích testech lepší děti, navštěvující základní školy. Kolem 5. třídy nastává zlom. Děti v domácí škole, na které se dosud „netlačilo“, se i podle vývojové psychologie dostávají do období intelektuálního a samy si dravě zajišťují učební látku a chtějí se co nejvíce učit, stále se ptají a odpovědi si i hledají. Věk do cca 10 – 11 let se v psychologii stále považuje za velmi hravé období, a touha po intelektuálním vědění nastává až kolem 11. roku.

Zatímco děti, které již stovky hodin proseděly ve školní lavici při učení se mnoha encyklopedickým znalostem, už v té době bývají unavené i znechucené. Navíc díky dotaci 30 žáků na jednoho učitele nebývá taková možnost na individuální dotazy a přístup. Zato zůstává stálý tlak na výkon, který tak citlivou věc jako je učení, znehodnocuje.

Za úžasnou věc považujeme také to, že na individuálním vzdělání dítěte má rodič veliký podíl. Rodič pomáhá spoluvytvářet školu svého dítěte, aktivně se s ním podílí na jeho projektech jako partner, mohou spolu trávit více času. Zároveň rodič dítě neodkládá do školy, ale nese zodpovědnost za jeho výsledky.