Školička Motýlek

Projektové učení

"Projektové učení je konstruktivistickým pedagogickým přístupem, jehož cílem je navodit hlubokou, detailní úroveň učení se s využitím metod na bázi průzkumu či výzkumu podpořenými tématy, která jsou skutečná, zajímavá a důležitá pro studentův každodenní život. Jde o komplexní vyučovací metodu, která je založena na propojení praxe (reálných situací) a teorie (vědomostí, nabytých v klasické školní výuce) v cílené činnosti žáka na určitém projektu. Časové úseky, které jsou projektu věnovány, na sebe smysluplně navazují, doplňují se a vždy ústí v závěrečný produkt (výsledek), oproti běžné výuce, jež probíhá v izolovaných 45 minutových blocích, které jsou z mnoha hledisek často nekoherentní. Projektové vyučování během své realizace spojuje i několik dílčích (jednodušších) vyučovacích metod a uplatňuje se jak individuální, tak skupinová práce žáků v hodině, přičemž dochází k aktivnímu rozvoji klíčových kompetencí jednotlivců. Projektové učení tedy není určeno pro studium jednoduchých informací a faktů."

Školní rok v komunitní škole trvá 10 měsíců. Každý měsíc je věnován jednomu tématu, např. lidskému tělu. Před uvedením daného tématu se setká celý tým průvodců se všemi rodiči a společně se snaží uchopit dané téma ze všech stran.

  • z pohledu trivia – zatímco menší děti v rámci uvolnění ruky a nácviku psaní, mohou přes průklepový papír obkreslovat obrys lidského těla, zdatnější kostru, mohou větší děti trénující již první písmenka, napsat ke každé částí těla první písmeno, kterým část začíná. Např. H – hlava, R – ruka, atd. Děti již píšící tělo popíší slovy. Vše se děje současně, je na to dost času, průvodce se věnuje těm, kteří potřebují pomoc.Mnoho věcí na těle se dá spočítat – ruce, nohu, zuby, žebra, končetiny jdou sčítat, jiné množství zubu má dítě a dospělí – o kolik? I pro matematiku je v tomto tématu místa dost.
  •  
  • veškeré části lidského těla mají pro sebe pojmenování v angličtině. Hravou metodou – pomocí ukazovacích písniček a básniček, různých her, lze nenásilně naučit nejen jednotlivé části lidského těla, ale i trénovat slovesa, např. „touch your nose“, „touch my nose“ aniž by děti potřebovaly znát gramatické pozadí. Tímto se učí cizímu jazyku stejně hravě a přirozeně, jako svému mateřskému.
  •  
  • podstata těla – narození dítěte, jeho potřeby, růst, funkce jednotlivých orgánů…  Srovnání lidského těla s těly zvířecími, biologické a fyzické schopnosti člověka. Pro tuto oblast je lidské tělo a jeho poznávání stvořeno.
  •  
  • lidské tělo a řemeslo – děti s pomocí zkušeného a šikovného řemeslníka mohou pomocí drátu a sádry tvořit lidskou kostru.Nejen, že se jedná o velmi tvořivou činnost, jejíž výsledek je krásný, ale je k ní zapotřebí velmi důkladného zkoumání např. atlasu lidského těla a když děti nakonec dílo dotvoří, má naprosto jinou hodnotu, než kostry kupované. Za pomocí jiných materiálů může být velmi zajímavé i tvoření orgánů, zjišťování jejich skutečné barvy, velikosti.
  •  
  • ruční práce, např. výroba šperků k estetické péči o tělo jistě patří. Je možné společně vytvořit paruku, hůlku pro dědečka. Fantazii se meze nekladou.
  •  
  • lidské tělo z pohledu umění – malování jinými částmi těla – tužkou drženou v puse, noze, druhé ruce. Malování lidského těla nebo duše, znázornění jednotlivých částí těla, př. kresba ruky, portrét…. Ukazovací písničky.
  •  
  • vaření - funkce jídla v lidském těle, jeho pohyb v něm. Jídla zdravá a nezdravá, nemoci těla, dopad životního stylu na délku života.
  •  
  • péče o tělo – kdo chce porozumět životu, lidem kolem sebe, musí se nejdříve naučit porozumět sobě, svému tělo, je-li unavený, zda dobře tráví, zda včas dokáže rozpoznat příznaky svého těla. Techniky jako akupunktura, východní medicíny, meditační techniky.

 

Tým průvodců a rodičů společně vytvoří základní kostru daného projektu. Každopádně děti mají také svůj pohled na věc a na jejich nápady a tvořivost se bere ohled. Jak uchopí jednotlivé části, jak individuálně k nim přistoupí, čemu budou věnovat více nebo méně času, to je velmi individuální a komunitní škola toto umožňuje. Každé téma je zpracováno z tolika úhlů za použití tolika různých přístupů, že není třeba žádného encyklopedického učení a zkoušení. Děti prožily, vyrobily, osahaly a ví.

Po skončení daného tématu má dítě vypracován projekt (buď jednotlivé části v krabici nebo hlavní řemeslný či výtvarný výstup), ke kterému je schopno pohovořit z mnoha úhlů.

Protože školu navštěvují děti různého věku, je třeba nepřetěžovat mladší děti a zároveň nenudit ty starší.  Děti nejsou do jakékoli aktivity nuceny, je jim nabídnuta. Výhoda věkově pestrého kolektivu je také v tom, že starší děti rády poučují ty mladší a během vysvětlování si upevňují získané znalosti a dovednosti. Zároveň ty mladší získávají informace mnohem raději od starších dětí než od dospěláků.  Rovněž i výklad průvodce je nutné přizpůsobit posluchačům – uvést základní informace, ale také jít do hloubky. Každé dítě si přitom z výkladu může vzít to, na co se cítí být připraveno.

Individualizovaná výuka – škola nemá za cíl vytvořit  15 stejných žáků, ale individuálně se zaměřuje na  jednotlivé preference a schopnosti konkrétních dětí.  Místo upnutí se na slabé stránky dětí věříme v aktivní podporu těch silných. Za důležité a zásadní považujeme rozšiřování , rozvíjení a podporu koníčků a zálib dětí.

Škola je velmi vhodná i pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami.  Velmi přátelské a otevřené místo v ní najdou děti s vysokofunkčním autismem, bez mentální retardace, dále děti s Aspergerovým syndromem, s dyslexií a dysgrafii. Díky podílu domácí výuky má dítě i rodič dost času a energie pracovat na dílčích deficitech ve spolupráci se školou. Zároveň mají tyto děti větší potřebu specializace a bývají zranitelnější v sociální oblasti. Proto je pro ně menší kolektiv a speciální přístup velmi vhodný.

Přesto, že kolektiv je menší  a prostoru pro individuální výuku je více, mají děti prostor pro svobodnou a samostatnou práci, které se mohou věnovat a učitel jim poskytuje podporu. Žák tak musí více spoléhat na sebe. To podporuje jeho sebevědomí.

Diferencovaná výuka –žáci jsou rozděleni v rámci dílčích prací podle svých schopností (nadanější děti, děti umělecky zaměřené, děti s technickým nadáním). U určitých projektů je žádoucí rozdělit žáky takto – mladší vypracovávají  jednodušší část projektu, zatímco starší děti se věnují specialitám v dané oblasti.

Skupinová výuka – jednotlivé části projektu je vhodné vypracovávat ve skupinkách. To umožňuje děti věkově promíchat nebo je naopak rozdělit podle věků v závislosti na tom, co se v dané chvíli jeví jako vhodnější. Zároveň se děti učí pracovat a prosazovat se v týmu, vést i být veden. Výsledný projekt je pak hotovým dílem dětí, za které nejsou zodpovědné. Výuka frontální, která je stále nejčastější v klasických školách, se v komunitní škole používá naprosto minimálně. Než k pasivnímu poslouchání  učitelových znalostí je dána přednost vlastnímu hledání informací, schopností kladení správných otázek, schopnosti analýzy informací a vlastnímu bádání.

Výukové prostředí – dobře si uvědomujeme nutnost funkčního, čistého a pěkného prostoru, který podnítí dětskou tvořivost i schopnost se soustředit. Naše představa je originálně řešený otevřený prostor bez vnitřních zdí, který dětem poskytne místo pro práci, tvoření, hry i relaxaci. Zároveň, stejně jako to praktikujeme u školky, i ve škole je pro nás zásadní pobyt venku, výuku v přírodě, v lese, návštěvu zajímavých míst – divadel, muzeí, výukových center, ateliérů, botanických i zoologických zahrad.

Doba výuky – doba pro práci, učení a relaxaci se střídá podle konkrétních potřeb celé skupiny, podle míry soustředění i náročnosti daného tématu. Část dne vždy tvoří i fyzická aktivita, ať už se jedná o cvičení jógy, běhání v lese, lezení na stěnu. I typická práce u stolečku má každý den svůj čas, různě dlouhý dle aktuální potřeby jak jednotlivců, tak skupiny a tématu. Stejně tak tvořivá práce. Rozložení činností během dne se mění podle toho, co je zrovna nejaktuálnější. Nejnáročnější aktivity vyžadující největší soustředění a přesnost je ideální dělat dopoledne, kdy mentální aktivita dětí je nejvyšší.  Po obědě je vždy na místě odpočinek a odpoledne je ideální pro tvořivé činnosti a hru.